Diskriminace žen v zaměstnání: jak jí poznat a jak se efektivně bránit

Mladá absolventka si bude brzy chtít založit rodinu, mladá maminka bude mít problém s hlídáním dětí, zralá žena již nebude tolik flexibilní jako mladý člověk. Má tedy vůbec dnešní žena šanci uplatnit se na pracovním trhu?

Kde se stala chyba?

Už od malička jsme pod palbou předsudků. Holčičky si zkrátka hrají s panenkami a kluci zase nepláčou. Že svět je ve skutečnosti mnohem zajímavější a pestřejší, se dozvídáte mnohem později. A bohužel – někdy i samotným ženám trvá déle, než samy pochopí, že žena má na pracovním trhu stejné práva jako muž. Bát se uvést v životopisu do kolonky stav: vdaná, je špatně. Bát se odpovědět na otázku, kdy plánujete děti, je špatně. Smířit se s tím, že kolega na stejné pozici bere vyšší plat, protože nosí kalhoty a ne sukni, je špatně.

Hra na kličkovanou

Mnoho žen jako formu obrany volí tzv. hru na kličkovanou. Přijmou své postavení a naučí se v něm zkrátka chodit. Nepídí se po paragrafech a zákonech, dokonce se nezajímají ani o svá práva. Prostě se naučí kličkovat a odpovídat tak, jak se očekává.
S diskriminací žen na pracovním trhu se můžeme setkat už na pracovním pohovoru. Své by o tom mohla vyprávět paní Alena, stavební inženýrka, ale také matka pětileté Aničky:“Vím, že můj obor- stavební inženýrství- je spíše doménou mužů. Proto, když jsem odpovídala na inzerát, hledáme mladého muže, nejlépe absolventa stavebního inženýrství, nepřikládala jsem tomu textu žádný význam. Nikdy jsem totiž nevěřila, že v 21 století bude někdo řešit to, že jsem žena, místo aby posuzoval mé vzdělání a praxi. Ale už na prvním pracovním pohovoru mě čekala ledová sprcha. Než jsme stihli probrat moji praxi, čekaly mě otázky typu, kdy plánuji mít děti, jestli jsem vdaná apod. Absolutně jsem nechápala, co to má společného s pracovní pozicí na kterou jsem se hlásila. To pracovní místo jsem nezískala, ale můj spolužák ano. Časem jsem si zvykla a naučila jsem se odpovídat na pracovních pohovorech tak, jak si přály slyšet. Byla to jediná šance, jak získat zaměstnání v oboru. Na otázku, jestli mám přítele, jsem odpověděla, že v současné době se snažím co nejvíce času věnovat své práci, takže nemám na osobní vztahy prostor. Na otázku, kdy plánuji děti, jsem je horlivě přesvědčovala o tom, že v dohledné budoucnosti děti neplánuji, že nejdřív chci něco dokázat v zaměstnání. Co na tom, že jsem v té době již dva roky žila ve společné domácnosti s přítelem a o dětech jsme se v posledním čase bavili čím dál tím častěji. Nejhorší bylo, že jsem ani nevnímala, že dělám něco špatně. Nepřišlo mi divné, že moji spolužáci – muži, taky plánují rodiny a nikdo v zaměstnání to neřeší. Po návratu z mateřské dovolené, to bylo ještě horší. Rozdíl mezi mnou a mými kolegy, kteří také ale měli doma rodiny s dětmi, jsem cítila čím dál tím víc. Nakonec jsem se rozhodla odejít se zaměstnání a založit vlastní projektovou kancelář. Jedná se o malou firmu, zatím máme pouze dva zaměstnance, ale zakázky se jen hrnou a tak věřím, že se brzy rozrosteme. A šanci u mě nebudou mít jen inženýři, ale především paní inženýrky!“.

Jak si vede Česká republika?

Podle průzkumu serveru Platy.cz za rok 2010, je rozdíl mezi platovým ohodnocením mužů a žen na stejné pracovní pozici 13 procent ve prospěch mužů. Největší rozdíl ohodnocení mužů a žen za stejnou práci je pak v odvětví bankovnictví, kdy rozdíl činí 36 procent. Mezi další obory, kde si muži přijdou na lepší peníze, za stejnou práci, kterou vykonávají ženy, patří hotelnictví, personalistika a obchod.

Víte, na co máte právo?

Ženy mají právo na stejné zacházení stejně jako muži, černoši, asiaté, homosexuálové nebo jakákoliv jiná skupina lidí. Povinnost rovného zacházení vychází z Listiny základních práv a svobod, ale také z mezinárodních smluv, které má náš stát povinnost dodržovat. Zásadní jsou dva zákony, Zákon č. 435/2004 Sb, o zaměstnanosti a zákon č. 262/2006 Sb Zákoník práce.
Podle §4 zákona o zaměstnanosti je při pracovních pohovorech ale i v průběhu zaměstnání zakázáno uplatňovat jakýkoliv druh diskriminace. Za diskriminaci je považováno i podněcování nebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci. Výjimkou jsou pouze případy, které jsou přímo uvedené v zákoně, například práce zakázaná těhotným ženám.
Podle §1 odst. 3 zákoníku práce je povinností zaměstnavatele zajistit rovné podmínky všem zaměstnancům. Opět nemůže tedy beztrestně někoho diskriminovat, ať už na základě jeho pohlaví, náboženského vyznání, rasy nebo jakékoliv jiné diferenciace. Pokud váš kolega, dosáhl stejného vzdělání jako vy, vykonává stejnou práci jako vy a přitom má vyšší plat, pak zaměstnavatel přímo porušuje nejen zákoník práce ale také zákon o mzdě, který dává zaměstnavateli povinnost poskytovat stejné mzdové ohodnocení všem za stejnou práci
Kromě ochrany před diskriminací, zákoník práce nabízí ženám i další ochranu, která zajistí soulad mezi výkonem jejich zaměstnání a péčí o rodinu. Bohužel toto ženy často nevědí a zaměstnavatel je na to určitě neupozorní. Dost žen se trápí, jak časově skloubí provozní dobu školky či školy a pracovní dobu v zaměstnání. Přitom podle zákoníku práce mají ženy- matky, právo požádat zaměstnavatel o zkrácení pracovní doby a ten jejich žádosti musí ze zákona vyhovět.

Kdy se jedná o diskriminaci?

Inzeráty typu, hledáme muže na pozici obchodního ředitele, hledáme ženy na pozici asistentky, hledáme bezdětné ženy, jsou na úrovni porušení zákona z hlediska diskriminace obou pohlaví. Současní zaměstnavatelé si však většinou dávají pozor a takové texty přímo v inzerátu neuveřejňují. Nicméně i tak dokážou uchazeči nepřímo naznačit, koho na pohovoru preferují. Stačí, když uvedou, že hledají ambiciózní a časově flexibilní zaměstnance. Maminka s malým dítětem raději na takový inzerát ani neodpoví.
Pokud si myslíte, že jste se stali obětí diskriminace na pracovním trhu, neváhejte se obrátit s žádostí o pomoc na příslušné kontrolní orgány. Pokud jste se s diskriminací setkali na pracovním pohovoru, pak se obraťte se stížností na úřad práce. Jestli jste obětí diskriminace ze strany již vašeho zaměstnavatele, hledejte pomoc na inspektorátu práce.

Otázky / Komentáře

  1. Hanka píše:

    Dobrý den, článek je věcný a dobře napsaný. Realita je však zcela jiná. Přece jen žijeme v České republice, kde ženy diskriminovány jsou a to převážně na technicky zaměřených pozicích, které v minulosti převážně zastávali muži. Tedy to je moje zkušenost. To, že má žena technické znalosti a mnohdy vyšší vzdělání než její kolegové a ještě navíc chce opravdu pracovat a něco dokázat, je prostě problém. Inspektoráty práce sice mají tu pravomoc zasáhnout, ale tento proces trvá delší dobu, obracet se na soudy je ještě horší varianta. Diskriminace se projevuje již při pohovorech. Potencionální zaměstnavatel sice do náborového inzerátu nenapíše, že chce pouze muže, nesdělí to ani personální agentuře, která nábor provádí, ale zcela klidně Vám při 2. pohovoru kupříkladu řekne: „víte, jsme mezinárodní firma a když to tak beru kolem dokola, v žádném pobočce nemáme na pozici obchodního manažera/ředitele ženu. Asi by to pro nás byla velká změna a nevím, zda jsme na ni připraveni. S tím odejdete, řeknete si: „bezva, vyhodila jsem právě pár tisíc Kč do luftu jen tím, že jsem na pohovor jela vlastním autem 2x tam a zpět a 2x zaplatila dálniční známku“, přestože bylo předem jasné, že jsem ten čas i peníze utrácela zcela zbytečně. Za týden Vám, coby potvrzení výše uvedeného, příjde odpověď: „omlouváme se, ale do posledního kola výběr. řízení jste nepostoupila“. Nenaděláte nic a stejná situace se Vám stane ještě přinejmenším 3x, než naznáte, že největší jistota je mít vlastní firmu a těmto, pardon, ješitným blbům ten byznys prostě předvedete coby konkurence. Co se týče platové diskriminace, tu jsem zažila nesčetněkrát. Kolega většinou dosáhl nižšího vzdělání a za výkon stejné práce měl vyšší plat. Zákon o mzdě je sice hezká berlička, ale žádná normální žena nemá chuť ani čas se se zaměstnavatelem dohadovat, dokazovat mu, že je diskriminována. Pokud jí plat nedorovnají na základě toho, že se ozvala, že by měla mít vyšší plat a ten odůvodnila množstvím odvedené práce i srovnáním platem s kolegou, spor se většinou vyhrotí a tato žena práci ztratí. Zaměstnavatel vždy ví jak to udělat a taky to udělá. Mám nejen 2 vysoké školy, ale i přátele z kruhu dobrých advokátek a všechny se shodují na tom, že tyto spory nemají význam. Je-li zaměstnavatel ješitný, diskriminující pitomec, běžte prostě jinam, jako zkušenost Vám to jistě i tak stačilo.

  2. Dobrý den paní Hano,

    mrzí mě, že máte takové negativní zkušenosti. Bohužel musím potvrdit, že případy, které popisujete určitě existují. Z druhé strany, musím také říct, že spousta zaměstnavatelů tyto předsudky nemá. Dokonce jsou i takoví, kteří upřednostňují na určitých pozicích konkrétně ženy, což také není ideální případ. Pokud dá zaměstnavatel přednost muži nebo ženě jen kvůli pohlaví, bez ohledu na vzdělání či zkušenosti, škodí v první řadě sám sobě, protože si dobrovolně vybral méně kvalifikovaného pracovníka. To si myslím je dostatečný trest:-) U zaměstnavatele, který takto neefektivně investuje do lidských zdrojů bych stejně neviděla dlouhou ani úspěšnou budoucnost. Naštěstí je i dost takových, kteří si to uvědomují a vybírají zaměstnance především podle jeho schopností.

    Hezký den
    Irena

    • Hanka píše:

      Milá paní Ireno,

      rozhodně souhlasím s tím co jste napsala: „Pokud dá zaměstnavatel přednost muži nebo ženě jen kvůli pohlaví, bez ohledu na vzdělání či zkušenosti, škodí v první řadě sám sobě, protože si dobrovolně vybral méně kvalifikovaného pracovníka. To si myslím je dostatečný trest :-)“
      Moc hezky napsáno, palec nahoru :o)
      Přesto, že si nevybrali toho nejlepšího však vůbec neznamená, že si vybrali toho nejhoršího… Pro mnoho manažerů je pohodlnější zaměstnat raději průměrného jedince, než toho hodně schopného. Vše to je o nedostatečné důvěře a strachu z toho, že by tento člověk mohl z firmy vše odnést ke konkurenci… Paradoxem však bývá, že alespoň z mé zkušenosti, z firem „odnášeli“ či tak aspoň vyhrožovali právě ti, kteří byli průměrní až podprůměrní, zato z nějakého záhadného důvodu měli nesrovnatelně vyšší platy než jejich kolegové a vedení se jich ještě navíc bálo. Tyto situace jsem zažila tolikrát, že si myslím, že to je nějaký český trend. Když nad tím teď přemýšlím, tak se zcela vždy jednalo a německé výrobní firmy, které měly/mají na českém trhu zastoupení….
      Jinak, abych to shrnula, každá – tedy i ta špatná zkušenost, je pořád cennou zkušeností. Hezký den, Hanka

  3. KI píše:

    Dobrý den, já mám také svou špatnou zkušenost s vedením. Od roku 2006 pobírám částečný invalidní důchod na nevyléčitelnou chorobu. Samozřejmě o tom každý rok svému zaměstnavateli dokládám potvrzení a bohužel i s částkou, jakou pobírám. Nedávno jsem se zeptala nadřízeného, z jakého důvodu mi nepřidal za posledních 9 let ani korunu do platu, zatím co všichni zaměstnanci dostali nejméně 3x a více. Pouze pokud se přidávalo v rámci podniku celoplošně, tak nebylo vyhnutí. Dověděla jsem se od něj, že mám invalidní důchod- tudíž dva platy- takže peníze nepotřebuji. Od roku 2013 jsem onkologicky hlídaný pacient, takže pravidelné prohlídky u více lékařů, k tomu pravidelná kvartální 10 denní léčba, takže jsem nejhorší pracovník co se týká absence kvůli lékaře. Přitom jsem svědomitý pracovník, nikdy žádná stížnost, žádný problém, iniciativní natolik, že toho dokázal i náležitě využít a zneužít. Už jsem zvažovala návštěvu právníka. Dneska jsem se dokonce dověděla, že kolegovi, který je dárcem plazmy již několik desítek let, každých 14 dnů, vyčetl dalších 26 dnů dovolené navíc, protože po zákroku nejede do práce, ale domů, aby se organismus zregeneroval. Třeba mi právník nepomůže, ale já mám pocit křivdy a dokud se alespoň nezeptám na šanci jak mu znepříjemnit život, tak se toho pocitu nezbavím, jsem ročník 1958, do důchodu jdu za dva roky, takže tak trochu hřeším i na to, že mi až tak na místě nezáleží, kdyby se mi chtěl pomstít. Hezký den přeji.

Zanechte komentář / otázku k textu